Základní informace o ZŠ a MŠ Luká

Historie školy

Založení školy

První zápis v kronice školy je zaznamenán v roce 1945, kdy je škola uváděna jako pobočka měšťanské školy v Bouzově. V tomto školním roce do ní docházelo celkem 154 žáků z obcí Luká, Hvozd, Vojtěchov, Ješov, Slavětín, Savín, Březina, Veselíčko a Javoříčko. Jako samostatná Veřejná měšťanská škola v Luké byla zřízena k datu 1. 9. 1946 a mezi obcemi, z nichž žáci docházeli bylo uvedeno ještě Střemeníčko, v r. 1959 je zmíněno dojíždění žáků z Milkova, Ospělova a Otročkova. Od 1. 9. 1960 byla škola evidována již jako Základní devítiletá škola a na návrh tehdejšího p. ředitele Josefa Tyla zde byla zřízena i mateřská škola.

Budovy školy

„Pro třídy měšťanské školy byly vyhlédnuty místnosti v obecné škole a v hostinci č. 4.“ Již v roce následujícím byla obecním zastupitelstvem konstatována nutnost stavby školní budovy. Vybrán byl pozemek 615/2, majetek p. Vydržela v Luké č.p. 22. V roce 1948 kronika uvádí plány na stavbu budovy školy a zakoupení pozemků Místním národním výborem v Luké. V pozdějších letech postupně přibývají třídy v různých budovách, takže v 60. letech se již vyučuje na čtyřech místech – budovách č. 4, 26, 78 a 96, přičemž v budově 26 jsou umístěny dílny. V roce 1961 bylo rozhodnuto o stavbě tělocvičny spolu s byty pro učitele. Na stavbě se podíleli kromě občanů i pionýři a samotní učitelé (za jejich přispění byly provedeny výkopy kanalizací), takže 1. 9. 1963 byla uvedena do provozu nová školní budova vystavěná svépomocí v tzv. akci Z. Sestávala z tělocvičny, jedné učebny pro 1. třídu, jednoho bytu pro učitelskou rodinu a jedné svobodárny. Následně je pak v roce 1968 v kronice uváděna rozsáhlá adaptace budovy č. 4, kde byla postupně vybudována kotelna, uhelna, ředitelna, sborovna, sociální zařízení a ústřední topení.

Ředitelé a pedagogický sbor

Řízením školy byl v roce založení (1945) pověřen Karel Fibík, který zde spolu se čtyřmi pedagogy působil do roku 1951. Tehdy byl přeložen na střední školu do Nákla. Jeho nástupcem se pak stal Josef Tyl, který zde začínal svou pedagogickou dráhu jako učitel matematiky a fyziky. Stálicemi mezi učitelskými jmény sboru jsou v těch letech p. uč. Jaroslava Mlýnská a p. uč. Karel Klein, který se později stal zástupcem ředitele (od r. 1965/1966). Rukopis p. ředitele Josefa Tyla zdobí stránky kroniky až do roku 1981, kdy po zaslouženém odchodu do důchodu na jeho místo nastoupil p. Jaroslav Kovář, aby navázal na jeho poctivou a svědomitou práci a úspěšně pokračoval v budování dobrého jména lukovské školy. V roce 1984/1985 však přešel na ZŠ Litovel na ul. Jungmannově a novým ředitelem se stal Václav Hrubý (dosavadní zástupce ředitele ZŠ Litovel na ul. Opletalově). První kronika ZŠ v Luké je tak uzavřena jeho jménem.

Stravování žáků

Předchůdcem dnešního školního stravování byla tzv. stravovací stanice vedená p. uč. Aurelií Lužnou a Aloisem Havlíčkem. Hlavní složkou jídelníčku byly převážně luštěninové polévky podávané s rohlíkem. V roce 1957 byla pro stravování postupně adaptována budova č. 4 na školní stravovnu.

Kulturní život školy

Škola byla nedílnou součástí kulturního života obce, a tak se její historií linou nejrůznější vystoupení pořádaná při příležitosti oslav výročí státníků (T. G. Masaryka, E. Beneše, v 50. letech K. Gottwalda, J. V. Stalina, J. Fučíka) a událostí (osvobození, VŘSR), ale také divadelní představení či recitační vystoupení prokládané lidovými písněmi. V průběhu let se proměňují i zájmové kroužky. V 50. letech jsou to kroužky ruského jazyka, pěvecký, dramatický, technický a mičurinský, sbírá se odpadový textil, léčivé rostliny či šišky pro sborovnu, žáci vypomáhají při sázení stromků nebo sklizni brambor. V 60. letech se náplň kroužků proměňuje na výtvarný a tělovýchovný nebo turistický. Jeden ze školních výletů směřoval na Plumlovskou přehradu, žáci navštívili i Macochu.

Zajímavosti

První nákladnější pomůckou byl filmový projektor a rotační rozmnožovací stroj, předchůdce dnešních kopírek.

V závěru jednotlivých zápisů v kronice se objevují zmínky o profesích, do kterých vycházeli žáci školy. Zpočátku je uváděno jen zemědělství obecně, ojediněle odcházeli jednotlivci do hornictví, teprve později se objevují v zápisech konkrétněji nazvané profese jako míchač krmiv, traktorista opravář, elektromontér, zedník, kovoobráběč, nechybí ani prodavačky, cukrářky, švadleny. V 60. letech jsou již uváděny školy jako SŠ lesnictví, stavebnictví nebo ekonomická škola. Od roku 1968/1969 jsou žáci ve škole diferencováni na studijní a praktické žactvo. Největší počet žáků byl zaznamenán v e školním roce 1965/1966, kdy se učili v osmi třídách 204 žáci, ale v těchto letech se i tak počty dlouho držely na průměru 195 žáků.

Zpracovala Mgr. Pavla Múdra